V prvním díle se podíváme na trénink jako na celek v dlouhodobém měřítku. Jak bezpečně trénovat? Čím se řídit v dennodenním tréninku? A co skutečně znamená svoboda v parkouru?

Aby vás trénink bavil a neničili si tréninkem tělo, tak to chce kapku vaší vytrvalosti. Chvíli trvá, než najdete to „svoje.“ I tak existují určité zásady, které vám pomohou držet ten správný směr:

1) Musí vás to bavit

Trénink vás MUSÍ bavit. Nechte se parkourem pohltit a buďte do něho nadšení. Poté jakákoli dřina spojená s tréninkem přestává být dřinou.

Těšte se na trénink a radujte se z toho, jak se zlepšujete. Je to to hlavní, na čem záleží, protože v parkouru s nikým nesoutěžíte. Jde jen o to, ať vás to baví.

Každopádně abyste se zlepšovali a nemuseli předčasně skončit kvůli špatnému tréninku, tak proto tu jsou i další zásady.

2) Parkour je o svobodě, ale…

Zásadním cílem v parkouru je zažívat svobodu a to, jak fyzickou, tak i psychickou. Stáváte se lidským supermanem, který se pohybuje městem tak, jak se mu zlíbí. A psychicky sílíte tak, že vás v životě leccos nezlomí.

Cíl parkouru je být dostatečně silný, abyste si mohli dovolit skákat a dělat, co chcete. Neznamená to flákat to, co je nezbytné k bezpečnému tréninku.

Mnohdy k tomu, abyste v parkouru zvládli to, co chcete, musíte na chvíli dělat to, co nechcete. Jednoduše se čas od času musíte k něčemu přinutit – ať už je to posilování, kloubní příprava či opakování technik k dokonalosti.

Konec konců parkour či freerunning je o nalezení své vlastní cesty. Tudíž to neznamená slepě dodržovat pravidla, která už někdo vymyslel. Smyslem je řídit se takovými zásadami, které vám umožňují dosahovat vašich cílů v parkouru.

3) Poslouchejte své tělo

Jednou se mě jeden klučina na tréninku zeptal: „Myslíš, že na tenhle skok mám?“ Chvíli jsem přemýšlel, co odpovím a pak jsem řekl: „Já nevím.“

Koukal na mě poněkud zaskočeně a pak pokračuji: „Nikdo z venku ti nemůže říct, jestli na skok máš. Může posoudit tvé fyzické schopnosti z minulosti a porovnat s aktuálním skokem. Podle toho pak řekne, jestli to skočíš. To samozřejmě někdy může být užitečné. Ale… Nikdo nevidí do tvé hlavy, necítí tvé svaly a neví, jak se zrovna cítíš. Jediný člověk, který to ví, jsi ty!“ Pár chvil se klučina odmlčel a pak mi řekl, že je dnes příliš nesoustředěný a že to neskočí. A šel trénovat jiné skoky.

Ptáte se, jestli by to skočil? Možná jo, možná ne, to není podstatné. Ale to, co udělal, ho posunuje o několik levelů nahoru. Začal se učit poslouchat své tělo.

Abych to shrnul… Při tréninku jste svým šéfem vždy vy. Jste zodpovědní za to, jak trénujte, jak se zlepšujete a jestli se zraníte. Když začnete poslouchat své tělo a poznáte své hranice, trénink nabere naprosto nového rozměru.

Např. Cítíte, že vás pobolívají kolena. Tak do svého tréninku nasadíte cviky na kolena. NEBO Před tréninkem se cítíte ztuhlí. Nepůjdete tedy hned skákat, ale dáte si důkladný warm up (rozehřátí).

4) Trénujte tak, jako byste měli trénovat 20 let

Váš trénink je něco, co vás má posilovat, ne postupně ničit. Možná znáte větu: „Sportem k trvalé invaliditě.“

Ať už jde o parkour nebo třeba o fotbal, předchozí věta může platit pro všechny sporty. Tedy jen pokud se nebudete řídit touto zásadou.
Posláním této zásady není přinést návod, jak trénovat 20 let. Avšak nutí vás pokládat si před každým tréninkem otázku: „Když budu takhle trénovat 20 let, budu schopný stále ještě dělat parkour?“

Cílem je zdůraznit, jak je důležité trénovat bezpečně. Proto zkušení traceuři pořád dokola opakují, že je důležité se protahovat, průběžně posilovat, poslouchat svoje tělo či dělat warm-up.

Na tréninku mějte na paměti, že není kam spěchat. Pokud děláte parkour, protože vás baví a ne protože chcete být nejlepší (v což doufám), nezáleží, jestli skok dáte hned nebo za týden. Skákat něco na úkor zdraví nedává smysl, protože pak tréninkem nesílíte, ale slábnete. Raději věnujte čas přípravě a skok dejte o týden či měsíc později, protože:

„Užívat si trénink, to je oč tu běží. Jen pokud jste zranění, moc si ho neužijete.“

5) Posilujte průběžně

Když trénujete jenom technicky, brzy narazíte na svou hranici. Precisy se najednou už nezlepšují, výlezy stagnují a dlouhé flow už neudýcháváte. Ať už to je cokoli, hranici posunete právě posilováním.

Mám kamaráda, který nikdy příliš neposiloval. Jednoho dne, po několika letech parkourového tréninku se rozhodl začít pořádně posilovat. Několik měsíců se soustředil na cvičení v posilovně. Za tu dobu stihl nabrat docela slušnou formu. Když se pustil opět do parkouru, řekl mi, že si připadá, jakoby trénoval v novém těle. Cítil větší kontrolu v pohybech, pevnější klouby a hlavně skákal větší skoky.

Co si z příběhu vzít? Svaly vám umožňují to, co byste si bez nich nemohli dovolit. Posuňte proto své hranice a začněte ve svém parkourovém tréninku posilovat!

6) Překračujte ZÁMĚRNĚ svou pohodlnou zónu

Lidé často uvažují, jak si vybrat nejpohodlnější cestu. Parkourová filozofie je už z podstaty přesně opačná. Pohodlnou zónu záměrně překračujete, když v parkouru překonáváte překážky a také fyzické výzvy.

Stanovte si výzvy, které vypadají nereálně a pak… je překonejte. Ať už jde o 8 hodinový posilovací trénink na schodech, 100 výlezů na zdi nebo třeba dokončení Spartan race. Na tom, co to je, tolik nezáleží. Hlavně ať je to pro vás výstup z pohodlné zóny.

Objevíte tak své fyzické a psychické dno, což je pro parkour nezbytné. Nejenže při tréninku pak znáte své schopnosti, ale posílí vás to i v běžném životě. Dokonale se k tomu hodí citát:

„Život začíná za hranicí pohodlné zóny.

7) Nové skoky napojujte do flow

Když člověk začíná, učí se jednotlivé techniky odděleně. Co nejdříve je však třeba začít prvky napojovat do flow. Parkour není o tom skočit jeden velký skok a pak se zastavit. Je o napojování technik dohromady a souvislém plynulém běhu.

Tip do tréninku: Když se naučíte nový skok, hned vymyslete flow s daným skokem, i kdyby měla být sebe jednodušší. Díky tomu se vám časem celkově zlepší plynulost pohybu.

8) Stýkejte se s traceury, kteří vás inspirují

Jeden významný člověk z oblasti byznysu řekl:

„Jste průměrem 5 lidí, se kterými se nejvíce stýkáte.“

To platí, jak v životě, tak i v tréninku parkouru. Nemyslíte, že je to pádný důvod k tomu, abyste trénovali s lidmi, které uznáváte a kteří vás inspirují?

Upozorňuji, že to nutně neznamená, že musí skákat větší skoky než vy. Mnohdy stačí, když uznávají stejné hodnoty a trénují stylem, kterým chcete trénovat také.

Jestli okolo nemáte mnoho traceurů, kteří vás inspirují, pak je můžete sledovat na internetu.

Jak jsem přišel na těchto 8 zásad?

Za 7 let tréninku parkouru jsem prošel různými extrémy, poznal hodně traceurů a zažil tisíce tréninků. Zásady vychází z mé vlastní zkušenosti a zkušeností traceurů, které jsem měl tu čest poznat. Tyto zásady jsou jako nit, která prochází tréninky většiny traceurů. A pokud vás inspirovala alespoň jedna myšlenka, článek splnil své poslání.

Chybí vám tady něco? Co byste tu ještě přidali? Napište to do komentářů! Nenechávejte si to pro sebe a inspirujte svými zkušenostmi lidi z parkourové komunity.