Máš pocit, že se tě pády v parkouru netýkají? Pokud odpovídáš ano, zamysli se, jestli v parkouru občas příliš neriskuješ. Přehnaná sebedůvěra ve své schopnosti nemusí vždy vést k úspěchu. Jak to?

Ano, sebedůvěra je nezbytná. Uvědomte si však, že ne vše máte pod kontrolou. Např. to, že se při odrazu leknete kolemjdoucího, nebo to když vám při výlezu zeď zůstane v rukou, pod kontrolou nemáte. Co s tím dělat? Odpovědí je „staletá“ parkourová moudrost: „Mějte pokoru a soustřeďte se na každý skok.“

Ať už jste sebe zkušenější, pády v parkouru se dějí. Minimalizovat je však můžete svým přístupem k tréninku.

Marek Kaňka a jeho velký pád

Své o pádech v parkouru ví Mára, který při jednom skoku spadl z výšky 2. patra. Proto věřím, že právě Mára nám k tomu má, co říct. Samotný pád i komentář, proč se to stalo, můžeš shlédnout ve videu:

Rozhovor s Márou začíná zde:

Je parkour hazard se životem? Proč myslíš?

Trénink parkouru může být bezpečný, stejně tak jako nebezpečný. Rozdíl udělá náš postoj k tréninku a k nám samotným. Já osobně se na parkour jako na hazard nedívám, přesto vnímám určitá rizika, která hrozí s rostoucí náročností skoků.

„Rozdíl udělá náš postoj k tréninku…“

Ovlivnil tě ten pád nějak? Třeba tvůj způsob tréninku nebo myšlení? Jak?

Nijak klíčově. Pouze jsem sám sebe ujistil, že postupnost a schopnost analyzovat své stávající možnosti je nezbytná. Můj přístup k tréninku ale zůstává stejný.

Je vůbec možné se pádům v parkouru vyhnout? Popř. Jak?

Není. Pády přijdou časem. Buď větší, nebo menší. Lze udělat maximum pro to, abychom jim předešli. Je třeba se dívat na věci střízlivě a naučit se říkat „NE“ jistým výzvám.

Trénuješ ještě? Neodradil tě pád?

V tréninku samozřejmě pokračuji. Pád mě rozhodně neodradil. Spíše naopak… Ukázal mi mé slabé stránky a dostal jsem příležitost je poznat a postupně na nich zapracovat.

Je v parkouru větší nebezpečí zranění než třeba ve fotbale? Proč myslíš?

Může být a nemusí. Já osobně do tohoto sportu nevidím a nemám o něm příliš informací. Přesto vím, že zranění k němu patří.

Trénuješ už mnoho let. Kdybys teď začínal, jak bys trénoval tak, aby ses v budoucnu „nezrakvil“?

Trénoval bych ohleduplněji. A to v tom slova smyslu, že vysoká intenzita a dřina vede k velkému opotřebení, které se dřív nebo později nepříznivě projeví.

A co opotřebení kloubů. Lze tomu předejít?

Ano, lze. Důkladností a trpělivostí. Nedá se mu ale 100% vyhnout. Pokud budete dělat jakýkoliv sport podobného typu na vysoké úrovni, musíte s tím počítat.

Myslíš, že za 20 let budou nynější parkouristé o berlích kvůli kloubům? Proč myslíš?

Myslím, že někteří budou a někteří nebudou.

Jaké jsou tvé vize v parkouru do budoucna?

Moje parkourová budoucnost je prostá… Předávat dál, co jsem nasbíral po cestě, učit a vychovávat nové generace mladých sportovců.

Co bys na závěr vzkázal parkourové komunitě ohledně bezpečného tréninku parkouru?

Aby naslouchali tělu a byli si vědomi svojí smrtelnosti a dočasnosti. Nic netrvá věčně a tělo se nebude chovat v 50 letech stejně jako v 17.

Děkuji za rozhovor, Máro.

K čemu tento rozhovor?

Pády se stávají, proto se nenechte strhnout myšlenkou, že jste už moc dobří na to, abyste spadli. V parkouru ani v životě nikdy nic nebude na 100%. Stejně jako nevíte, jestli vás zítra zajede autobus, tak nemůžete vědět, jestli dnes na tréninku spadnete.

Pádům nelze předejít úplně. Z vlastní zkušenosti vás však mohu ujistit, že když trénujete zodpovědně, pak šance většího pádu je minimální.

Techniky můžete vypilovat k dokonalosti, posilováním vaše tělo připravíte na trénink a časem se také naučíte používat svou intuici. Všechny tyto faktory jsou základem bezpečného tréninku parkouru. Riziko zranění je pak stejné jako v každém jiném sportu. Ale riziko tu pořád je! Mějme tedy pokoru při každém dalším skoku.

Měli jste někdy nějaký větší pád? Jaký a dokážete říct, proč se to stalo? Sdílejte svou zkušenost do komentářů.

PS: Mára je skvělý člověk i traceur. Pokochat jeho pohybem se můžete třeba v jeho známém videu „There is always a way.“