Lubomír ‚Lubo‘ Baum: Jde se uživit parkourem? Ano! Lubo je důkaz.

Lubomír ‚Lubo‘ Baum: Jde se uživit parkourem? Ano! Lubo je důkaz.

  • Lubomír 'Lubo' Baum: Jde se uživit parkourem? Ano! Lubo je důkaz.

Jsi ještě na škole a jsi zapálený do parkouru? Hádám, že se ho nechceš jen tak vzdát. Jenže jak člověk dospívá a přichází starost o peníze, je čím dál těžší parkour stále aktivně trénovat. Sice si řekneš: Budu chodit do práce a po práci budu trénovat. V praxi ale 80% traceurů po škole přestává parkour aktivně trénovat.

Přijít o parkour pro tebe zní jako noční můra? Nezoufej, jsou tu řešení. Jedna z možností je ze svého koníčku, udělat i zdroj peněz. To přesně udělal Lubo, který se naplno živí parkourem.

Kdo je to Lubo? Lubo je profesionální parkourista, který se živí vedením tréninků, děláním vystoupení, natáčením reklam a organizováním akcí. Je spoluzakladatel největší parkourové organizace v ČR – L.E.A.D. Parkour. Parkouru se věnuje přes 5 let a trénoval i se samotnými zakladateli parkouru v Lisses. Pravidelně také navštěvuje mezinárodní parkourové jamy. Možná ho znáte i z tohoto videa:

Jeho příběh a hodnotné rady, jak ze svého koníčku udělat živobytí, najdete v tomto rozhovoru.

Lubomír ‚Lubo‘ Baum: Rozhovor

Jak vypadaly tvoje začátky s parkourem?

Mé začátky byly bez hlubších myšlenek o tom, co vlastně dělám. Prostě jsem jen chodil ven a vymýšlel, co kde přeskočím a jaké salto se chci dnes naučit, abych se mohl předvést.

Až postupně jsem zjišťoval, o čem parkour skutečně je. Objevoval jsem, co se skrývá v jeho podstatě a jaké má hodnoty. Už jsem věděl, že jít si ven jen tak zaskákat, je málo. Začal jsem makat na své kondici a celkově se více fyzicky připravovat.

Následně se objevili první parkouroví přátelé. Společné tréninky a meetingy nás posouvali kupředu neskutečným tempem. Parkour se mi zaryl pod kůži. Začalo mi to dávat větší smysl a věřil jsem, že jdu správným směrem.

Díky parkouru jsem se dostal vůbec k takové celoživotní myšlence a to sebezdokonalovat se po všech stránkách. Začal mě celkově bavit osobní rozvoj. Zajímal jsem se o zdravý životní styl a i když jsem si před většinou lidí připadal odlišně, tak mi to stejně vždy dávalo smysl a cítil jsem se dobře.

Proč zrovna parkour? Co tě na něm tak okouzlilo?

Okouzlilo mě přesně to, že se skrze parkour neustále zdokonaluji. Mám v něm svou volnost a makám na sobě jen z vlastní vůle. Nikdo mi neurčuje pravidla. Vše si dělám podle sebe a celý život stavím na svých hodnotách.

Těší mě to, že díky parkouru rostu nejen po fyzické stránce, ale i po psychické. Naplňuje mě taky, že mohu díky parkouru inspirovat druhé k tomu, žít život podle svých představ.

Co je to organizace L.E.A.D. Parkour a jak jsi s ní ty spojený?

Nyní mohu říci, že L.E.A.D. Parkour je jediná česká parkourová organizace svého druhu.

L.E.A.D. Parkour vznikalo postupně. Nejprve jsme začali vést tréninky v Ostravě. Postupně se však repertoár našich aktivit rozšiřovat. Jsem jeden ze zakladatelů a když jsme organizaci zakládali, nedokázal jsem si upřímně představit na jakou úroveň se dostaneme. Dokonce to pro mě nemělo ani takovou hodnotu jako dnes. Nebylo to pro mě tolik důležité.

Chodil jsem do školy, trénoval jsem, sem tam jsem si našel nějaký přivýdělek či brigádu a jinak jsem žil docela obyčejný život.

Na organizaci jsem nemyslel. Jediný nápad, co jsem měl v hlavě, bylo, že bych chtěl mít nějaký tým, se kterým bychom společně trénovali a vzájemně se posouvali kupředu.

To, že jsme založili L.E.A.D. mě ale těšilo. Bavili mě první kroky a bavilo mě tvořit. Nedokážu ale říct, že to pro mě bylo opravdu důležité. Ještě jsem s tím nebyl tolik ztotožněný, díky tomu, že nápad nevyšel pouze z mé hlavy.

Postupně jsme z malých snů v našich hlavách vytvořili něco úžasného. Nebylo jednoduché organizaci vytvořit do nynější podoby, byli jsme ještě všichni na škole a většina z nás ani pořádně nedospěla.

Dnes mi to dává 100% smysl, protože děláme to, co nás baví. Děláme to kvalitně a nejlépe, jak umíme. Předáváme své dlouholeté zkušenosti s parkourem a inspirujeme druhé k sebezdokonalování. Více na www.leadparkour.cz

Lubo, patříš mezi těch málo lidí, kteří se parkourem živí „full-time“. Podělíš se s námi o svůj příběh, jak se ti to povedlo?

Ano. A nejsem sám, kdo se v ČR živí parkourem. Pro někoho toto téma – parkour a komerce, může být hodně citlivé. Parkourové myšlenky a hodnoty se občas s komercí bijí. Každý na to má trochu odlišný pohled.

O tomto tématu bychom mohli diskutovat hodiny. Každopádně úvodem chci pouze říct to, že vím, že dělám to, co mě baví a to co miluji. Nejvíce mě naplňujeme to, že jsem někomu mohl pomoci, podpořil jsem ho a jsem pro něj vzorem.

Ze začátku jsem si ani nedokázal vůbec představit, že bych trénoval ostatní nebo bavil lidi na vystoupeních – a zároveň se tím živil.

Teprve po několika letech zkušeností jsem začal vést tréninky. Poté jsem si udělal parkourovou licenci, díky které je vše na oficiální úrovni. Docela dost času zabírají také vystoupení a workshopy pro veřejnost.

Taky bych však chtěl říct, že to má i svou nevýhodu. Je třeba si dát pozor na to, aby se to, co máte rádi nestalo vaší povinností. Proto to nikdy nebudu brát FULL-TIME, ale věnuji se i jiným činnostem. Dělám to především z radosti!

A myšlenka na závěr k této otázce – Jsem si vědom toho, že kdybych si nevybral tuto cestu a to živit se tím, co mě baví, nikdy bych nemohl parkour dělat na 100%. Buď bych většinu času v každém dni investoval do studia a nebo do zaměstnání. To by mě stejně nenaplňovalo a byl bych rád, kdybych si našel alespoň chvilku na vlastní trénink. Proto dělám, to co dělám a mohu se parkouru věnovat opravdu plnohodnotně několik hodin denně. Jak osvobuzující! Více o Lubově práci najdete na www.luboparkour.cz

„Jsem si vědom toho, že kdybych si nevybral tuto cestu a to živit se tím, co mě baví, nikdy bych nemohl parkour dělat na 100%.“

Jak vypadá nyní tvá běžná denní rutina?

Snažím se o to, abych nežil ve stereotypu, proto je spousta dní odlišných a různorodých. Řekl bych, že téměř každý den je něčím výjimečný a pestrý.

Každopádně kdybych to měl nějak shrnout, tak brzo ráno vstávám a věnuji se svému rannímu režimu. Následně udělám nejdůležitější práci, kterou jsem si naplánoval. Pak jdu trénovat ještě před obědem dle svého tréninkového plánu.

Po obědě se věnuji osobnímu rozvoji, čtu, poslouchám audio nahrávky, přemýšlím a následně pokračuji v další práci (přes rok je to především vedení tréninků). Následuje osobní volno, které trávím podle potřeb. Jsem s rodinou, přáteli nebo přítelkyní. Nakonec se připravuji na další den.

Víkendy jsou taky různé. Teď o prázdninách jsou většinou plné vystoupení či workshopů. Několik týdnů jsem taky na parkourových kempech.

Jaké máš vize do budoucna? Kterým směrem se chceš v životě i pracovně dál ubírat?

Vize mám docela bohaté a cílů mám taky spoustu. Stále se ale vše formuje do ideální podoby. Zatím vím, že se chci stále zlepšovat ve všech oblastech a to především v parkouru. Chci dále všelijak předávat své zkušenosti a pozitivně ovlivňovat parkour v ČR. Chci svým příkladem i nadále inspirovat k životu podle svých představ.

Kdo je pro tebe v parkouru vzor? A proč zrovna on?

Spousta lidí dokáže něčím nadchnout, něčím se vyznačuje a dokáže inspirovat. Většinou si vezmu to, co uznám za vhodné, vyloženě nemám takový vzor, že bych se chtěl ubírat přesně stejnými kroky jako on. Velkou inspirací je pro mě už dlouho Daniel Illabaca.

Proč zrovna on? Protože jsem měl možnost se s ním 2x vidět a každé setkání bylo ohromné. Je to člověk, který dokáže ovlivnit. Líbí se mi jeho způsob fungování a vyjadřování. Souzní se mnou, jak jeho pohyb, tak i myšlenky.

V jakých botech trénuješ? Myslíš, že je pro trénink výběr bot důležitý?

Teď aktuálně v K-Swiss a Asics. Myslím si, že ano, rozhodně více než výběr tepláků či jiných doplňků pro parkour. Ale určitě bychom to neměli přehánět, trénovat se dá ve všem. Pokud člověk chce a dokáže se přizpůsobit, může trénovat dokonce i bez bot!

Obleč se na trénink s ParkourBlog.cz!

Vyber si z našeho eshopu stylové a pohodlné parkour oblečení. Vybíráme pečlivě a v tuto chvíli zde najdeš nejpovedenější kousky značky InMotion Brand a Heartcore.

Do parkour eshopu

Děláš parkour, freerun nebo obojí? Rozlišuješ to ještě? Myslíš, že by se to mělo rozlišovat?

Říkám, ze dělám parkour. Více jsem se ztotožnil s myšlenkou parkouru než freerunningu. Navíc i pro lidi je to známější a lépe pochopitelné. Ale v podstatě to tolik nerozlišuji. I když trénuji salta, neříkám, ze dělám freerunning. Parkour je pro mě prostě pohyb a komplexní disciplína.

Na facebooku se asi před rokem na L.E.A.D. Parkour objevil příspěvek o parkourové hale v Ostravě. Jak to tedy je? Dočká se někdy parkourová komunita PK haly na Moravě?

Ano, myšlenka vznikla už hodně dávno a stále se na tomto snu pracuje. Je to náročná a dlouhá cesta. Určitě bychom tento záměr chtěli realizovat, bohužel nám však vše padlo na prostorech, takže momentálně dále sháníme vhodné prostory pro realizaci. Věřím, že to zvládneme! Budeme rádi za Vaší podporu! – like facebook LEAD Parkour

Jako L.E.A.D. vedete tréninky v 9-ti městech… a jsou placené. Proč by si začínající měl platit za trénink. Co dostane jako přidanou hodnotu?

Když jsem začínal já, učil jsem se metodou pokus-omyl. Postupně jsem sbíral zkušenosti a měl určitou svobodu. Nevěděl jsem však, zda trénuji správně nebo ne. Netušil jsem, co bych na tréninku měl dělat, čemu je důležité se věnovat, jak postupovat. To by mi rozhodně ušetřilo spoustu času, energie, ale hlavně zdraví!

Na tréninku se věnujeme komplexně všem důležitým částem tréninku. Postupujeme tak, jak je to pro tělo zdravé a maximálně produktivní. Také dbáme na velkou bezpečnost.

Člověk u nás má tak možnost se opravdu maximálně zlepšit a zdokonalit. Osobně se snažím s každým mít trochu individuálnější přístup a jsem tu pro všechny. Rád pomůžu i poradím.

Není to rozhodně tak, že by člověk byl schopen trénovat jen pod našim vedením. Dáváme trénujícím dostatečnou svobodu, aby našli i oni tu svou ideální cestu. Neurčujeme striktní pravidla, jak by se mělo a nemělo trénovat. Parkour je prostě o svobodě pohybu, na což také klademe důraz přímo na tréninku. Proto ukazujeme spíše ideální směr než, že bychom ho určovali.

„Na tréninku se věnujeme komplexně všem důležitým částem tréninku. Postupujeme tak, jak je to pro tělo zdravé a maximálně produktivní.“

Podle toho, co říkáš, vypadá, že žiješ život svých snů. V podstatě se živíš tím, co miluješ. To nemůže říct každý. Co bys poradil mladým lidem, kteří stále hledají, co v životě chtějí dělat. Co by měli podle tebe dělat, aby byli v životě úspěšní a živili se tím, co mají rádi?

Stále hledejte dokud si nebudete jistí, že je to to pravé. Ani já přesně nevím, jak dlouho to budu dělat. Všechno se mění, takže buďme otevření možným změnám.

Typická rada je dělat to, co vás baví a vytrvat v tom. A úspěch už se dostaví sám. Je to částečně pravda. Musíte tomu jít však trochu naproti, nenechat se ovlivňovat okolím a jít si prostě za tím svým. Mějte jasno a pouze si hledejte tu ideální cestičku ke svému vytouženému snu!

Buďte šťastni už teď, ne až někdy. Jinak nebudete šťastní nikdy. Je to těžké, ale zkuste si postupně uvědomovat, že ve svém životě můžete být šťastni častěji. Ne pouze když vás někdo pochválí nebo se vám něco povede. Nezáleží na tom, v jaké fázi života nyní jste, není to na trvalo a to, ať už je to pozitivní nebo negativní situace. Budete-li dostatečně věřit v sami sebe a stát si za svým, určitě se vám to jednou vrátí v dobrém světle. Pozitivní představou by mělo být už jen to, že vždy svou situací můžete něco dělat. Vždy je nějaké řešení, nějaká cesta. Tak si běžte za svým, je to vaše!

„Buďte šťastni už teď, ne až někdy. Jinak nebudete šťastní nikdy.“

Děkuji za rozhovor, Lubo.

Co jsem se díky Lubovi naučil?

Luba je můj dlouholetý kamarád a leccos jsem měl možnost prožít s ním. Díky tomu vidím, kolik za tím vším stojí dřiny a sebe-disciplíny. Věřím proto, že základem pro Lubův úspěch, je jeho roky budovaná sebe-disciplína. Moje doporučení je tedy – pracujte na své disciplíně. Buďte vytrvalí a nenechte se rozházet okolím. A hlavně mějte svůj sen!

Další krok je navštívit Lubův osobní blog, luboparkour.cz. Tam bude postupně přidávat množství hodnotných tipů do tréninku. Zatím Lubovi můžete alespoň napsat a poznat se trochu víc.

PS: Lubovi je teprv 20 let. Na věku opravdu nezáleží!

PSS: Bez vašich komentářů je tento článek neúplný. Zajímá mě, co si myslíte 🙂

Jsem zapálený do parkouru, zabořený do cestování a bavím se tvorbou webu ParkourBlog.cz… Parkour miluji už od roku 2009 a stal se neodlučitelnou součástí mého života.

2018-09-27T12:50:58+00:00

8 komentářů

  1. Kája Komárková 18.8.2016 v 18:57- Odpovědět

    Tento článek mi dal hodně – čeho se mám držet, jak vytrvat. No spíš mne namotivoval. Namotivoval k efektivnějšímu tréninku.

  2. Bunney 18.8.2016 v 20:18- Odpovědět

    Skvělý rozhovor, který jistě svým obsahem pozvbudí a pomůže všechny jak začínající, tak pokročilé tracery a i kohokoli jiného. 🙂
    Btw.
    Parkour miluji už od roku 2009 a stal ? neodlučitelnou součástí mého života.
    Ta věta nedává trochu smysl, houbo 😉

    • Bunney, díky moc za feedback! Chyba opravena. PS: Jojo, zjišťuji, že jsem trochu dyslektik, ale to se časem snad zlepší, hehe. 😀

  3. Tomáš Hlačík 18.8.2016 v 22:57- Odpovědět

    Super motivační a zajímavý článek.?
    Plný světla…

  4. Jonáš Koziorek 19.8.2016 v 7:37- Odpovědět

    Super článek a Lubo má pravdu na tréninku ty skilly opravdu raketově vzrůstají.

Napsat komentář