Bylo mi doporučeno video How Instagram almost killed parkour od člověka jménem JimmyTheGiant. Video vyšlo poměrně nedávno, ale i tak si myslím, že zrovna pro parkouristy je velice zajímavé. K videu nejsou české titulky, proto se v tomto článku pokusím převyprávět obsah videa a podat nějaký svůj pohled. Nutno ještě říci, že to bude možná trochu osekané, nebo někde bude přidána větička, ale všechno důležité zůstane.

How Instagram almost killed parkour

Parkour je historicky první sport, který rostl na internetu. V roce 2003 vzniklo Jump London a poté v roce 2005 Jump Britain, oba tyto dokumenty inspirovaly mnoho parkouristů.

Následně v roce 2005 vzniklo Youtube a právě na tuto platformu začala prozatím malá, ale velice aktivní skupina parkouristů nahrávat svá videa a parkour se brzy stal globální senzací. Youtube postupně rostl a s ním i parkour. Parkour bylo něco úplně nového a protože nikdo nic takového před tím nedělal, měl parkour ještě větší dopad. Můžeme to hezky vidět na grafu vyhledávání Google. Od roku 2005 až do roku 2016 nespadlo slovo parkour ve vyhledávání pod 66%.

V roce 2011 vznikl Instagram, který fungoval jen jako sdílení fotografií. Spousta parkouristů zde teda začala nahrávat svoje fotky. Toto fungovalo velice dobře, protože od této doby mohli parkouristé sdílet sdílet své fotky. Instagram tímto zaujal velice unikátní pozici v parkouru. Potom se ale věci změnily.

Den 13. červen 2013 změnil navždy parkour. Tehdy instagram povolil na své platformě 15 sekundová videa. Do tohoto intervalu se vlezl buď nějaký skok, nebo nějaké promo na nové video, které se nahraje na Youtube. Ale Instagram byl stále používán primárně na fotky.

V roce 2013 bylo natáčení videí v parkour opravdu na vysoké úrovni. Bylo to hlavně díky jednomu videu, tímto videem bylo Storm volume 1. Spousta dalších týmu následně velice zlepšilo kvalitu svých videí. Tehdy byl samozřejmě nejlepším nástrojem na natáčení drahá kamera. Natáčet tedy na mobil, ať to můžu dát na Instagram, se zdálo krok zpátky. Jenže telefony se postupně zlepšovaly.

Druhé důležité datum je březen 2016. Tehdy se videolimit na Instagramu zvětšil na jednu celou minutu. Instagram také zavedl algoritmus, který vám ukazoval nejlepší příspěvky. Díky tomuto novému algoritmu, mohl parkourista nahrát 10 sekudové video, ke kterému se díky tomuto algoritmu dostalo mnoho nových fanoušků a video tak dostalo velké množství zhlédnutí a „liků“. Youtube se tedy začal zdát zbytečný. Nejlépe se to vidí na příkladu. Chcete natočit 3 minutové parkourové video, pokud má být vážně kvalitní, tak řekněme, že jeho tvorba vám zabere asi 3 měsíce. Následně to postnete na Youtube a dostanete 3000 zhlédnutí, NEBO nahrajete pět pěti sekundových klipů, které dáte na instagram, z nichž každý dostane 1000 zhlédnutí. Zároveň algoritmus instagramu přivede na váš účet spoustu nových followerů. Youtube díky tomuhle vypadal, že nestojí za námahu. Někoho z vás možná napadne: „Hej, přece to neděláme kvůli číslům, ale pro lásku k parkouru.“ Ano, máte částečně pravdu, musí v tom být rovnováha. Polovina toho co dělá parkour skvělým jsou právě všechny ty videa a v parkouru se svým způsobem všichni znají, takže když někdo udělá něco nového, natočí to a dá na Youtube, ostatní to inspiruje. Tohle je to co táhne parkour nahoru. Všechny tyto videa jsou jedním ze základních kamenů parkouru. Kdyby David Belle neskákal v Okrsku 13, nebo kdyby Sébastien Foucan nenatočil Jump London, spousta traceurů by dnes vůbec netrénovala.

Aby to bylo ještě horší, tak Youtube také změnil svůj vyhledávací algoritmus. V roce 2012 se Youtube rozhodl, že bude soupeřit s Netflixem a začal podporovat delší videa. Nejlépe na tom byly videa asi 12 minut dlouhá. A pokud jste traceur, který dělá pořádné 3 minutové video 2 – 3 měsíce, jak sakra chcete natočit video dlouhé 12 minut?

Právě tehdy dělal Instagram všechno jednodušší. Ale je tady háček, protože navzdory Pashovému kreativnímu pohybu a Domovým neuvěřitelným saltům, je tady jedna věc která se vytrácí – parkourová kultura. Parkourová kultura to začala v poslední době celkem schytávat.

Instagram měl vliv na to jak parkouristé dělají svá videa. Jedna z nevýhod algoritmu Instagramu je typ klipů, které podporuje. Nikdo neříká, že by traceuři neměli překonávat své hranice. Ale když jdou lidé ven, riskovat své životy, aby natočili klip, který se stane virálem na Instagramu, je to problém. Víc šílené, víc bláznivé, nebo víc hloupé, obvykle to bohužel znamená lepší. A dojem, který o parkouru získává z Instagramu typický Joe, není moc přesný. Parkour je spojovanán s věšením z jeřábu a děláním šílených věcí. Ale tohle není to o čem parkour jakožto kultura je.

Posty na Instagramu, které si vedou nejlépe, jsou ty, které zachytí pozornost. Není tam žádné místo na příběh nebo nějakou hloubku, lidé se chtějí podívat, dát like a jít dál. Na tomhle není vyloženě nic špatného, tohle Instagram prostě je. Lidé chtějí na Instagramu kontent, který jde přímo k věci. Chtěl bych říct, že nehaním Instagram, ani neříkám, že je špatný. Je to prostě to, o čem tahle platforma je.

Youtube ukázal parkour se všemi jeho aspekty. Nabušená videa se skoky, ale také videa kde mohli lidé ukázat svoji osobnost. Jedny z nejlepší momentů parkourové kultury jsou právě vtipy a hlášky, které řekli traceuři jen tak z fleku v nějakém videu.

Myslím, že tímto se ukázala jedna věc. To co přitahuje mladé lidi k parkouru, nejsou šílené salta, nebo daleké kongy. Je to ten příběh za tím vším. Ovšem, naši pozornost upoutají na prvním místě ty skoky, ale to co nás tam udrží je ten příběh.

Závěrem

Můj pohled na situaci je takový, že s Jimmym souhlasím. Svět kolem nás se vyvíjí a parkour jde s ním. V poslední době zažívá parkour opravdu veliké změny – dělají se soutěže, parkour bude na olympiádě, atd.. Parkour vždy vynikal svojí filozofií a kulturou (aspoň podle mě) a právě tímto se lišil od všeho ostatního. Tohle nemůže normální člověk poznat z videa z Instagramu a parkouristé můžou působit jen jako frajírci co chtějí mít nejvíce zhlédnutí. Bohužel v poslední době mám právě pocit, že spousta lidí dělá parkour právě jen kvůli tomu, aby se zviditelnila (není myšleno hanlivě). Každý traceur by si měl uvědomit, proč vlastně skáče – je to proto, že ho to baví, naplňuje a zároveň se mu to líbí jako určitá životní cesta, nebo chce být frajer a balit na to holky?

To, že se parkourová kultura a celkový spirit vytrácí je fakt, zároveň my jako parkouristé jsme v první linii a jsme ta hlavní síla, co s tím může něco udělat.

Nakonec bych vám jen chtěl doporučit samotné video od Jimmyho, rozhodně jsem nepokryl úplně všechno, vynechal jsem například názory několika parkouristů, které vyzpovídal ohledně jejich pohledu na věc.

Doufám, že se vám tento rozsáhlejší článek líbil, můžete případně nechat komentář, nebo nám napsat váš názor. Za jakýkoli feedback budeme rádi.