Všichni jsme určitě viděli videa od Farangu a od dalších skvělých parkourových týmů. Všichni jsme na to hleděli otevřenou pusou a říkali WOW. Jenže to všechno je výsledek ohromného úsilí. A tím úsilím není myšleno pouze např. hodinové drillování nějakého skoku, ale také těžký fyzický trénink. Píšu to zde proto, že mám pocit, že v dnešní době by spousta parkouristů chtěla skákat ty šílené bomby jako Pasha, ale většinou ani neví jaká dřina je za tím schovaná a mnohdy nejsou ani ochotni tomu tu dřinu věnovat. Upřímně, nedivím se. Posilovací tréninky jsou těžké a mnohdy také nezáživné. Je to celé ale o tom překonat se ostatně jako vždycky v parkouru.

Fyzický trénink

Fyzický rozvoj je vždy přizpůsobený věku. Takže když mi je 12, tak bych neměl bušit těžké činky. To je kontraproduktivní. V mladém věku nemusím posilování moc hrotit, ale měl bych si aspoň denně udělat pár kliků nebo dřepů.

Celkově v mladším věku bychom se neměli zaměřovat na silové tréninky, na ty příjde čas až později. Je však dobré dělat pohyb přirozeně (jízda na kole, chodit ven, parkour samozřejmě, …), ať máme ten velice potřebný základ. Tento přístup také pomůže zamezit pozdějším problémům s klouby. Také když je naše tělo silné, je velká šance, že nové těžké techniky se budeme učit mnohem rychleji. Díky správnému posilování si také budeme posouvat vzdálenosti např. precis, kong to precis, …. Když ale posilování a fyzický rozvoj z našeho tréninku úplně odstřihneme, bude to mít za následek, že se budeme zlepšovat, ale pak jednoho dne se najednou tento postup zastaví, naše tělo na to zkrátka nebude mít, proto je také důležité nezačínat v parkouru hned od složitých technik (salta), ale od těch jednodušších.

Dispozice

Posilovací trénink také hodně záleží na naší genetice a tělesné stavbě. Znám několik lidí, kteří jsou třeba i o dva roky mladší a jsou nabušenější víc než pár jinačích lidí co dřou vážně hodně. Tito lidé to budou mít jednodušší, mají na to zkrátka dobré geny, jsou silní a mají ideální somatotyp (typ těla) na parkour. Ale to vůbec nevadí, holt my co ty dispozice nemáme, musíme v tom posilování více zabrat, ať je doženeme. Ale na tom všem stejně nezáleží, v parkouru jde přece o to, překonat sám sebe. Je teda úplně jedno, že někdo nemusí dát tomu posilování tolik a má stejné výsledky, cíl je v tom, abych se hecnul a zabral o to víc, protože všechna ta dřina se vážně vyplatí.

Inspirace

Na parkouru je úžasné, že do svého posilovacího tréninku můžu dát vzásadě cokoli. Je to totiž velice komplexní sport, který si také bere inspiraci odjinud. Do parkouru mohu zapojit prvky z bojových sportů, překážkové běhy, callisteniku a mnoho dalšího. Spousta parkouristů dělá právě paralelně s parkourem nějaký bojový sport. Tato variabilita nám může pomoct udělat naše posilování o něco zábavnější a třeba jednoho dne nás to začne bavit a přestaneme se na posilování dívat skrz prsty jako na něco, co musím přetrpět, abych měl vyšší backflip, ale začne mě to skutečně bavit a budu to brát jako další skvělou část svého milovaného parkouru.

Věřím, že tímto svým článkem jsem vám ukázal, že posilování v parkouru se opravdu nikdo nevyhne a že i posilování se dá zajímavě okořenit, aby nebylo nudné a aby nás jednou taky začalo bavit.

Nakousl jsem zde spoustu dalších témat (jak obohatit trénink parkouru, …), kdybyste si přáli nějaké z nich rozpracovat podrobněji, rozhodně nám napište!