Dnes vám přinášíme rozhovor se skvělou parkouristkou a atletkou Heartcoru, Romčou Hladíkovou. Romča už spoustu let boří jakékoliv pochybnosti, že by parkour nebyl pro holky. V roce 2018 se kvalifikovala na jednu z nejprestižnějších freerunningových soutěží na světě Air Wipp a následně v roce 2019 vyhrála v ženské kategorii Born To Trick challenge.

Řekneš nám prosím něco málo o sobě?

Jmenuju se Romča, je mi 19 a skáču nějakých 7 let. Letos maturuji a plánuju jít na FTVS do Prahy. Baví mě pohyb a nic zajímavého mě nenapadá.

Jak ses dostala k parkouru?

Myslím, že jsem viděla nějakou kompilaci ‚people are awesome‘ na YouTube a zaujal mě zrovna parkour.

Co pro tebe parkour znamená?

Těžko říct, co pro mě znamená, ale rozhodně mě to baví. Patří to k mému každodennímu fungování a nedokážu si představit život bez skákání. Pohyb mi dělá radost a vždycky mi to zvedne náladu.

Máš nějaké motta, nebo hesla, kterými se řídíš během tréninku?

Vyloženě motta nebo hesla nemám, ale řídím se hlavně pocitama. Pokud vím, že chci nějaký trick landnout, nebo dát dobře flow, tak to zkouším, dokud mám síly. Naopak, když mám z nějakého skoku až moc velký strach, tak to většinou neriskuju. A pokud třeba mě to ten den nijak extra nebaví, tak se do tréninku nenutím.

Jaké jsou tvé cíle v parkouru? / Kde se vidíš tak za 10 let?

Tak rozhodně se chci pořád zlepšovat a učit se nové věci. Po ukončení střední se chci parkouru věnovat naplno, chci hlavně cestovat po světě, navštěvovat slavné spoty a haly, zatrénovat si s co nejvíce lidma, a hlavně se při tom bavit.

Máš v parkouru nějaký vzor? Případně koho a proč?

Inspiruju se od spousty lidí, přebírám si od každého přesně to, co se mi líbí. Opravdu těch lidí je neskutečně, ale jedni z nich jsou třeba Nate Weston, protože dělá technicky náročné skoky a dokáže být v tréninku konzistentní. Matt McCreary, Matthias Mayer, nebo Jannis Schauer, protože naprosto ovládli pohyb. A z holek určitě Lynn Jung, Silke, a nebo Sydney Olson.

Co si myslíš o vývoji parkouru a parkourové komunity v poslední době?

Jasně, že se to někam posouvá, jako každý jiný „sport“, nebo vlastně cokoliv. Ale záleží na každým, jaký si to udělá. Já trénuju s kamarády úplně stejně jako pár let zpátky a pořád jsem spokojená.

Co tě na parkouru nejvíce baví?

Asi to, že je pořád něco nového, co se naučit. Pořád nějaké nové kreativní variace skoků, ale zároveň nikdo neříká, jak je to správně.

Děláš kromě parkouru ještě něco? Případně co a proč?

Takhle aktivně ne. Mám ráda pohyb celkově, takže jsem zkusila dost sportů, a k nějakým se rekreačně vracím třeba přes zimu, jako třeba kickbox, nebo lezení, ale nikdy mě nic nebavilo tolik jako parkour. A když se zrovna nehýbu, tak mě baví kreslení a hudba.

Jak se cítíš v parkourové komunitě, která sestává hlavně z mužů?

V pohodě, nikdy jsem nezažila nějaký problém, co se týče toho, že je holek v komunitě míň. Proč si myslíš, že je v parkouru relativně málo holek? Upřímně ani nevím. Možná že ta původní představa parkouru byla poněkud hardcore, ale dneska začíná skákat pořád víc a víc holek.

Skáčeš na hudbu? Doporučila bys nějaké dobré písničky ostatním na trénink?

Většinou ano. Doporučuju každému to, co se jemu osobně líbí a má z toho dobrou náladu.

Je něco co bys doporučila mladým a začínajícím parkouristům?

Dělejte si rozcvičku. Opravdu, tělo to za pár let ocení.

V jakých botech skáčeš?

Teď mám už podruhé Asics Patriot 10.

Já Romči moc děkuji za výživný rozhovor a přeji ji spoustu parkourových úspěchů. Romču můžete samozřejmě podpořit na instagramu (tlačítko níže). Parkour bude za pár let olympiádě a řekl bych, že je dost možné, že tam Romču uvidíme. 😀

Věřím, že se vám rozhovor líbil. Každý komentář, nebo jakýkoliv jiný feedback potěší. Jsme rádi, že vám můžeme přinášet zajímavé články.