Proč děláš zrovna parkour a jak jsi s parkourem začínal?

Pohyb mě hrozně bavil už odmalička. Samozřejmě jsem různě skákal, ale parkour se tomu neříkalo. Jednou rodiče přinesli domů film – Okrsek 13, že by se mi mohl líbit, protože je hodně o skocích a běhání. Ten film mě nadchnul. Psal se rok 2007 a mně bylo 12 let.

Nejdřív jsem trénoval jen přeskoky a výlezy. Nebyli jsme nijak zámožná rodina a dlouho jsme doma neměli počítač. Když ho naši koupili, hned jsem začal sledovat YouTube. Tam jsem narazil na Shada z Ruska a hned jsem se nadchnul pro jeho pohyby a nápady. Tak jsem se posouval dál až k vlastním nápadům.

Jak se u tebe měnil způsob tréninku?

Nejdřív jsem jen tak poskakoval, něco jsem si zjišťoval na webu a od kámošů, tenkrát nás v Liberci trénovalo asi jen 5.  Začal jsem se před tréninkem a pak i po něm protahovat, přidal jsem hodně posilování.  Až mnohem později jsem začal zkoušet těžší triky. Nikde jsem organizovaný nebyl, trénoval jsem vlastně všechno jen sám, i když moje mamka byla gymnastka a skákala závodně na trampolíně. Já gymnastiku rád neměl, protože je moc svázaná přesným prováděním pohybů.

Je podle tebe posilování v parkouru důležité?

Určitě. Od posilování se odvíjí celý trénink. Když začnu jen tak skákat a blbnout, tak se daleko nedostanu. V poslední době chce každý umět backflip. I na mých kroužcích je mnoho dětí, které zkouší salta, ale neudělají pořádný přítah na hrazdě nebo 20 kliků. Je dobré začínat pomaličku, já jsem nejdřív trénoval dlouho jen přeskoky a do toho jsem posiloval. Hned po škole jsem šel ven a trénoval, dokud se nesetmí. Doma jsem si pak udělal věci do školy a ještě třeba hodinu a půl posiloval. Parkour jsem trénoval denně a intenzivní posilování 4x týdně. V poslední době ale už právě na posilko tolik času nemám. Ve všední dny se vracím domů z Arény o půlnoci a kolem 1-2 jdu spát. Vstávám později, abych měl nějakou energii na další den.

Jak teď vypadá tvůj trénink a denní program?

Mám hodně kroužků, dozorů v gymnastické hale a dalších akcí i o víkendu a mimo Liberec, takže nemám tolik času na svůj vlastní trénink jako dřív. Když mám volný den, tak hned po snídani vyrazím ven. Taky jsem začal natáčet a stříhat videa, to mě hodně baví. Dřív jsem to dělal jen amatérsky v mobilu, ale teď už na to mám PC i novou kameru, ale pořád se to hlavně spíš učím. Kvalitnější videa jsem zatím točil s Honzou Chocem, který je profi kameraman a má na to odpovídající vybavení.

Jaký je podle tebe nejlepší parkourový spot, na kterém jsi kdy trénoval?

Pokud jde o tyčky, líbí se mi nový Flux v Praze na Černém Mostě. Tam se mi dobře trénuje na hrazdách. Dřív mě táhla Vltavská, ale tam už teď moc nejezdím. Dobře se taky trénuje v Inmotion hale v Praze. Je tam od všeho něco, překážky i hrazdy. Ale je mi celkem jedno kde trénuju, baví mě skákat o zeď a na tyčkách.

Jaké parkourové YouTube kanály sleduješ?

Teď zrovna nejvíc ruské kanály, ale i Redbullové atlety, jako je Jason Paul nebo Domtomato z týmu Farang. Za Rusko je to Shade a hodně jsem se v poslední době inspiroval Pašou z Lotyšska a jeho breakdance pohyby. Oba dva si pouštím, když chci spíš chill trénink. Když chci zkoušet těžší věci, tak si pustím třeba Alexeje Kruka. Hodně se mi líbí i styl Erika Mukhametshina a taky rychlý styl Zena Shimady, což je Japonec z týmu Farang.  Můj vzor je teď asi hlavně Pasha, protože vymýšlí svoje pohyby a je hodně kreativní, což baví i mě.

Máš v parkouru nějaký cíl?

Mám a docela velký. Chtěl bych se stát Red Bull atletem, což vyžaduje vyhrát v Santorini. Pokud vím, tak z Česka zatím nikdo Red Bull atlet nebyl. Tenhle cíl jsem chtěl zkusit dosáhnout už v tomhle roce, ale měl jsem v háji záda. Začal jsem totiž trénovat přemety pozadu a asi ne dobře, něco se mi skříplo, měsíc mě to bolelo. Pomalu jsem nemohl ani chodit, takže v Blend Vodka Cupu jsem se neumístil tak, abych vyhrál cestu do Santorini. Když tam totiž přijedeš, máš šanci se on-site kvalifikovat a soutěžit. Druhá možnost je poslat tam video a zkusit kvalifikaci výběrem poroty, jak to v tomhle roce zkusil třeba Petr Hubka. Teď to tedy nedopadlo, ale věřím, že to jednou vyjde. Když vyhraješ v Santorini, staneš se Red Bull atletem. Tenhle rok to vyhrál úplně neznámý Ukrajinec, takže šanci má každý, kdo poctivě trénuje.

A co podnikání a TAKE FLIGHT?

V lednu jsme založili firmu, která zaštiťuje naše PK aktivity. Já se starám hlavně o tréninky, workshopy a exhibice. TAKE FLIGHT je projekt, který řídí Renda Souček, kterému hodně vděčím za to, kde dneska jsem. TKFLT je parkourová značka, kterou znají asi všichni traceuři v USA, západní Evropě i v Rusku. Sponzoruje třeba Joey Adriana nebo Shada. Není to neznámá lokální značka. Snad každá země má dnes nějakou svoji značku, kterou ale za hranicemi už nezná nikdo. Eshop TKFLT, který od začátku strmě roste, nabízí všechny parkourové produkty včetně bot a batohů, což nemá v Evropě obdobu. Tričko nebo tepláky zvládne každý, ale boty už jsou technologicky složitý produkt. Jsem rád, že Česko je první zemí v Evropě, kde mají traceuři možnost koupit si za dobrou cenu oblečení a boty od světové značky.

Prohlédnout věci na parkour Take Flight…

Můžeš nám na závěr říct, co ti přes 10 let trénování parkouru umožnilo?

Původně jsem vyučený kuchař. Ani nevím, proč jsem chtěl být kuchař, ale každopádně se to časem změnilo. V současnosti můžu říct, že se parkourem živím: vedu kroužky, workshopy, soukromé tréninky, exhibice. Díky parkouru dělám to, co mě baví.

Díky moc za rozhovor!