Je jediný traceur, u kterého se při skoku bojíte více o zeď než o něho samotného. Váží totiž 110 kg a dělá parkour. Že to nejde dohromady? Ale prosím vás… Filip „Alfi“ Havlík je důkazem toho, že všechno je možné, když máte dostatek vůle a odhodlání. Pokud jste ho ještě nepoznali osobně, znáte ho asi z jeho instagramu, jako člena organizace L.E.A.D. Parkour nebo ambassadora parkour značky Heartcore.  A pokud ho zatím neznáte vůbec, tohle video vám pomůže:

Rozhovor s Filipem ‚Alfim‘ Havlíkem

Jak ses k parkouru dostal a jak dlouho trénuješ?

S parkourem to bylo u mě trošku složitější, protože jsem s ním začínal, dá se říci, na třikrát. Poprvé to bylo okolo roku 2007, kdy moje sestřenice psala blog a měla tam videa, kde skákali nějací borci po střechách. S kamarádem nás to zaujalo a začali jsme je napodobovat. Lezli jsme na střechy garáží a potom jsme z nich skákali.

Napodruhé jsem začal, když mi bylo přibližně 12 let. V té době jsi začínal ty Sponge a chtěl jsem být jako ty. Rodičům ale vadilo, že neví, kde přesně trénuju a hlavně, že tréninky nejsou nijak vedené, organizované. Proto jsem musel skončit.

Do třetice všeho dobrého jsem „začal“ před svými šestnáctými narozeninami, kdy mi došlo, že už mě nebaví zvedat činky, ale že se chci hýbat. Lákala mě volnost pohybu.

Změnilo se něco v tvém životě, poté co jsi parkour začal trénovat?

Samozřejmě. Začal jsem se zajímat o to, co jím, co piju a celkově o zdraví. Díky parkouru jsem přestal být tak negativní a takový cholerik. Uvědomil jsem si, že u skákání musím mít prázdnou hlavu a řešit jen ten skok. Být negativní nepřipadá v úvahu, protože v opačném případě hrozí pád. Zjistil jsem, že s úsměvem jde všechno líp.

„Zjistil jsem, že s úsměvem jde všechno líp“

Každý kdo tě trochu zná, ví že máš 110 kg. Myslíš, že z toho důvodu pro tebe byly začátky těžší než pro ostatní?

Ne, nemyslím. Pamatuji si, že v začátcích jsem měl cca 80 kg. Naopak mi připadá, že pro mě byly možná lehčí než pro ostatní. Dělal jsem před tím spoustu sportů, tak jsem měl nějaký ten svalový základ. Byl jsem sice vždy větší a těžší než ostatní, ale i tak jsem chtěl být větší a větší. Až teď mi dochází, že se to k parkouru moc nehodí. Nevidím to jako překážku, snažím se toho spíš využívat.

„Svou váhu neberu jako překážku, snažím se toho spíš využívat.“

Proč místo parkouru neděláš třeba vzpěrače, na kterého máš dokonalou postavu? Co tě žene zlepšovat se v parkouru? Proč parkour?

Jak už bylo napsáno v předchozím odstavci, zkrátka mě lákal pohyb. Díky parkouru jsem zjistil, že se s tělem dá dělat tolik věcí, o kterých jsem ani nevěděl. Dřív mě nelákaly ani tak salta, jako spíš plynulé přesouvání se přes tu „betonovou džungli“, jak to někdo nazývá. Kupředu mě nejvíc žene uvědomování si progressu, tedy vědomí toho, že se neustále zlepšuji. Na každým tréninku se můžu v něčem zdokonalit či v něčem posunout, jak vzdálenostně, tak psychicky. A to mě na tom asi baví nejvíc.

Co by jsi ze tvé zkušenosti poradil začínajícím traceurům, kteří mají nadváhu? Jak začít trénovat? Jak trénovat tak, aby se neničili?

Určitě bych doporučil dotyčné/mu, aby nic neuspěchal/a. Zbytečně to nepřehánět a nehnat se do velkých skoků, dokud nejsou ty malé skoky stoprocentní. To říkám nejen pro lidi, co jsou tlustší, ale i pro takové ty „kost a kůže“ lidi to platí může platit podobně. Jedinou věc, kterou nesmíte udělat, je to, že přestanete s prvními neúspěchy. Trénink parkouru je obecně těžký, ale výsledek stojí za to. Sám teď skáču věci, které jsem si dřív myslel, že nikdy nezvládnu. Jen je potřeba na všechno jít postupně.

„…zbytečně to nepřehánět a nehnat se do velkých skoků, dokud nejsou ty malé skoky stoprocentní.“

Jaké parkourové youtube kanály bys doporučil sledovat? Resp. jaké sleduješ ty?

Já vyrostl na videích od Darkse. Když jsem začal trénovat, viděl jsem jeho video z tripu k nám do Přerova. Nechápal jsem, co všechno, je schopný skočit. Byl pro mě doslova hvězda a takový první životní vzor. Z největšího vzoru a „parkourové superhvězdy“ se stal jedním z mých nejlepších přátel, za což jsem moc rád.

V poslední době ujíždím hodně na videích, které souvisí s cestováním. Což jsou hlavně videa od GUP a Storroru. Dost mě to motivuje, protože chci zažívat podobná „dobrodružství“ jako oni.

Kdo je tvůj vzor v parkouru?

Těch vzorů by se našlo víc, mohl bych jmenovat téměř všechny své parkourové kamarády. Každý je něčím specifický a každý mi něco předal. Všechny je za něco obdivuji a jsou mi tím vzorem. Ze světa bych mohl jmenovat Phoskyho z GUP. U něj mě nejvíc dostávala a pořád dostává jeho flow, zkrátka navázanost všech skoků za sebou bez sebemenšího zadrhnutí. On, co se týče skoků, je teď můj největší vzor.

Jaký je podle tebe nejlepší parkourový spot, na kterém si kdy trénoval?

To ani nejde říct. Pro mě je spot snad celé město či vesnice. Ale když už musím říct, tak v oblibě mám Brněnské spoty. Nejvíc si však užívám spoty, na kterých jsem nikdy předtím nebyl. V té chvíli si připadám jako malé dítě na hřišti a jdu si hrát se vším, co mě napadne.

V jakých teď botech trénuješ?

Reebok CL NYLON R13. Mám je po druhé a jsem max spokojen. Jsou měkké na dopady a hned se mi nerozbily jako všechny ostatní, co jsem kdy měl.

Reebok CL NYLON R13

Jak vypadá tvůj trénink?

Můj trénink se odvíjí od lidí, se kterými zrovna trénuji. S některými skáču velké věci, s některými dělám blbosti ve stylu kreativní flow, s některými naopak jedu spíše drill technik. Většinou skáču, co nejvíc to jde a když je moc velká únava, tak to odlehčím nějakým lehčím drilem technik – třeba precisy bosky nebo balancem na tyčce.

Samozřejmě nezanedbávám warm-up (rozcvičku) a na konci strečink. Dříve jsem na to kašlal, ale teď už nějakou chvíli pociťuji, že je to potřeba.

Máš v parkouru nějaký cíl?

Hlavním cílem je, abych mohl trénovat snad na pořád, podle parkourové hodnoty „etre et durer“ (Být a vytrvat). Snažím se trénink přizpůsobovat tomu, abych byl schopný trénovat třeba i za deset let. Spousta lidí, co mě zná, se možná teď směje, protože ví, že se dost často „zrakvím“. Došlo mi, že to ale asi nebude ta správná cesta. Proto teď dělám vše pro to, abych už nebyl takový „padač“ a trénoval více svědomitě.

Máš své oblíbené parkour tepláky? Jak vypadá tvůj „outfit“ na tréninku?

Mám rád volnost. To splňují moje tepláky od Heartcore. Hodně lidí skáče v teplácích hlavně z důvodu bezpečnosti… Měl jsem to podobně, ale poslední půlrok jsem si našel zálibu i v tréninku v kraťasech.

Co si myslíš o komerci v parkouru? Co je podle tebe přípustné a co už ne?

To je velice složitá otázka a každý v komunitě má určitě jiný názor.

Vystoupení… Lidi to chtějí. Myslím si, že je to super věc. Já sám jsem se už nějakých vystoupení zúčastnil a byl to skvělý zážitek. Jsem pro to, aby se lidé bavili, ale ne však na úkor zranění.

Tréninky… Tréninky vedu a je to další věc, která je podle mě super. Jak jsem už zmínil, musel jsem na chvíli skončit s parkourem, protože tréninky nebyly nikým vedené. Třeba teď díky nám někdo může trénovat a jinak by nemohl/a. Samozřejmě vedené tréninky nejsou pro každého a naprosto to chápu. Na trénincích děckám pomáhám najít si jejich parkour. Nic jim nenutím, snažím se být jen dobrým příkladem.

Nepřístupné mi zatím nepřipadá nic. Nikdo nikdy neví, co bude s parkourem dál. Parkour je tu chvíli a je jasné, že se bude stále vyvíjet, do nekonečna.

Díky za rozhovor

Proč rozhovor s Alfim?

Důvod, proč jsem se rozhodl udělat rozhovor s Alfim, je prostý. Zaprvé chci ukázat, že parkour může dělat každý – nehledě na věku, hmotnosti či pohlaví. Zadruhé proto, že Alfi je v parkour komunitě nová střela a poměrně rychle se dostal do povědomí české parkour komunity. Díky tomuto článku můžete nahlédnout do jeho hlavy a zjistit, jak přemýšlí nadlidi jako Alfi 🙂

Chcete o Alfim vědět ještě víc? Mrkněte na tenhle video-rozhovor:

Koho budeme trápit příště?

Ve frontě na rozhovor máme kotel významných traceurů. Uhodnete, s kým uděláme rozhovor příště? Napiš mi svůj tip do komentářů.