Jak chápe Darks parkour? Proč se rozhodl založit parkour značku Heartcore? A jak probíhá tvorba parkourových tepláků? Protože odpovědi na tyto otázky sám neznám, zavolal jsem si i na druhou část rozhovoru Darkse.

Darks je v parkour komunitě váženou osobou. Proč? Je organizátor vyhlášených Brněnských jamů, autor aplikace Mappka (mapa parkour spotů v ČR) a šíří parkourový spirit skrze projekt Heartcore. Parkour dělá více než 7 let a za tu dobu stihl pro parkour komunitu udělat opravdu dost.

Zaujal mě, jak myšlenkami, které prezentuje skrze fanpage parkour značky Heartcore, tak i oblečením, které prodává. Rozhodl jsem se tedy otázky směřovat hlavně na Heartcore a Darkse samotného. Ještě před tím než si přečtete rozhovor, doporučuji se podívat na tohle video:

Rozhovor s Darksem

Jaký je příběh Heartcore? Jak a proč to celé vzniklo?

Na počátku byla moje touha tvořit. Tehdy na podzim ve 2013 jsem chtěl široký tepláky, v jakých skákali Španělé a kluci z GUP (o Etre-Fort se tehdy ještě moc nevědělo, navíc byly drahý), jenže žádný podobný se na českým trhu nedaly sehnat. Tak mě napadlo navrhnout si svoje vlastní. Skrze známou jsem sehnal látku, podle svých oblíbených tepláků vymyslel delší a širší střih a bylo. Tepláky poměrně rychle oslovily kluky z Brna, tak se vyrobila první várka asi jedenácti kusů, ještě bez značky. Ta přišla až na jaře dalšího roku, kdy mi ohledně tepláků psalo víc lidí a chtěl jsem tomu dát nějakou tvář. Název “Heartcore” mě napadl ve sprše (ostatně jako všechny hluboké myšlenky) a byl jsem fakt rád, že mi něco takovýho vlezlo do hlavy.

Jinak na značky jsem hrozně ulítlej už od mala. Když jsem byl menší, nedostával jsem moc nový značkový věci, protože bych z nich hned vyrostl (aspoň tak si to pamatuju, možná našim křivdím). Přirozeně u mě pak vznikala touha nosit stejně pěkný věci jako měli kamarádi. Když jsem si někdy po šestnácti letech prošel metalovým obdobím a přestal nosit jen černou, začal jsem to postupně hltat. Nejdřív barvy, pak jednoduchý kombinace bílé a černé. Dneska mě fascinuje, jak se jednoduchostí dá docílit tak skvělýho výslednýho dojmu. Minimalismus je trend, kterýmu dost fandím.

Jak ses dostal k parkouru ty a jaký máš k němu vztah?

Skrze kamarády ze třídy, Hennyho a Karase, později jsem trénoval i dost s Karasovým bráchou Romanem. V době mých začátků kluci skákali už třetím rokem, předtím nás kromě školy spojovalo ještě WoWko. Dost mi dali do začátků, hlavně po technické stránce. Hecovali mě do skoků, měli se mnou trpělivost, natáčeli mi pak i první videa a časem z toho vznikla skupina Parkour Bystrc.

Kromě kluků byl v mých začátcích výrazným faktorem i portál parkour.cz. Když si najdu nějakou novou činnost, pohltí mě natolik, že se o ní snažím zjistit všechno. Mám ji v hlavě před spaním, v šalině, ve škole, na záchodě, pokaždé když jsem chvilku sám. Takže veškeré články, návody na techniky (tehdy byly tutoriály ještě v podobě animace v gifu) a uživatelské fórum jsem měl načtené za chvilku, což se ve výsledku ukázalo jako super doplněk ke stávajícímu tréninku s klukama.

Měl jsem zkrátka info z víc zdrojů a učil se s tím pracovat, zkoušel jsem, co mi sedí nejvíc. S parkour.cz mám spojené i silové tréninky s kamarády, kteří dnes už neskáčou, byla to taková druhá strana mince oproti Hennymu a Karasovi, kteří jeli jen techniky a skákali salta. To ještě probíhaly ortodoxní boje parkour vs. freerunning. Vášnivě jsme diskutovali, každej jsme měli svou pravdu, ale na tréninku jsme si pomáhali. Bylo to super, měl jsem skvělý začátky.

Můj vztah k parkouru je celkem zvláštní. Spíš než jednotlivé skoky vnímám tu cestu, kdy k nim jdu. Dřív bývalo celkem normální, že jsem se sekl na jedné věci, kterou jsem chtěl udělat a strávil nad ní třeba tři hodiny. Ostatní to často nechápali, proč se pokouším o něco, co mi nejde, proč tam “tu nohu nedám” a tak podobně. Mysleli si, že ztrácím čas. Já si to naopak užíval. Nešlo mi o množství skočených skoků, spíš to byl ten čas strávený s překážkou.

Ve svém světě jsem prostředí a konkrétní skok vnímal jako něco, co mi umožňuje jít dál na své cestě a stát se lepším, ale není to zadarmo. Zeď byla učitelem, který se mnou trpělivě trávil můj trénink, dohlížel na moje pokusy a trestal mě v případě, když jsem byl zbrklej, naštvanej a nesoustředěnej. Díky tomuto přístupu mám vůči mnoha spotům a skokům silný citový vztah, zejména k těm v Bystrci, kde jsem začínal. Trénink pro mě byl svatyní, ve které jsem se snažil být podle svých představ – pokorným člověkem, co jde s láskou pro svou činnost tam, kam cítí, že jít musí.

Dnes můj trénink vypadá trochu jinak. Místo poznávání sebe sama je spíš už o aplikování vědomostí v praxi. Namísto meditace s jedním skokem je hlavní náplní mého tréninku právě snaha o co největší efektivitu v množství skočených věcí, zejména co se týká překonávání strachu. A cílem je pak tyto prvky spojit do nějaké flow a osvojit si něco, z čeho jsem měl předtím strach, natolik, abych to byl schopný dělat bez zaváhání.

Jaká je vize Heartcore do budoucna?

Chci dál pokračovat v tvoření, mít takový obrat, abych si to mohl časově dovolit a zároveň podpořil lidi s potenciálem. Nechci vybudovat monopol, co by ovládal český trh. Prestiž je pro mě víc než masový odbyt, i když je ideální, když jde jedno s druhým ruku v ruce.

Co si od tebe mohou lidi aktuálně koupit?

Haha, to je otevřená reklama 😀 Aktuální věci jsou vždy na e-shopu. Nerad se chvástám a přesvědčuju druhý o tom, proč je to a to dobrý. Jsem špatnej obchodník. Dělám rád poctivě svoji práci po kreativní a organizační stránce. Věřím, že to lidi dokáží ocenit sami.

Každej produkt má něco. Ale pokud bych měl přece jen zmínit, na co jsem hrdej, byly by to tepláky a kraťasy. Tam víc než na potisku záleží na střihu a ten jsem ve všech případech navrhoval sám.

V čem se odlišuje Heartcore od jiných značek parkour oblečení?

S některými toho má společného víc, s některými méně, nechci jmenovat. Ale hlavním faktorem je, že si všechno zařizuji sám. Na grafiku mám pár lidí, oblečení šije švadlena, spousta kamarádů, včetně sponzorovaných kluků, mi dává zpětnou vazbu ohledně nápadů a sami přicházejí s něčím novým, ale ten, kdo to všechno musí dát nakonec dohromady, zkorigovat to a dotáhnout do konce, jsem já. Což vedle tréninku, studia na vysoké škole a x dalších činností často není úplně jednoduchý.

Popiš, jak vzniká oblečení od nápadu až po samotnou výrobu?

Nápad se urodí většinou jako poptávka mé hlavy po tom, co mi chybí v šatníku. Po večerech a nocích mám pak sólový brainstorming, kdy se inspiruji prvky a oblečením, které se mi líbí, ať už ho vidím na stránkách obchodů, nebo u kamarádů na FB. Vytvořím pak několik kombinací, které rozešlu známým a zeptám se jich na dojmy. Potom je přetvářím a vylučovací metodou se dopracovávám k výsledku. Může a nemusí to být dlouhý proces. Většinou to trvá čtrnáct dní až čtvrt roku.

Realizace návrhů je pak často krizovým bodem, protože jejich výroba závisí na více lidech a nemůžu to urychlit. U tepláků to je objednání látky, ušití vzorků pro výšivku, vyšívání loga a nápisu, objednání tkaniček, výroba testovacího kusu, podle zpětné vazby případné předělání, výroba dalších testovacích kusů, nafocení výrobku a přidání na e-shop.

Nejhorší jsou pro mě momenty, kdy se někdo splete a podělá se tím série dalších věcí. Při natáčení videa nové kolekce  jsem byl se švadlenou domluvený, že se oblečení pro sponzorované kluky stihne ušít v den natáčení. Zmíněné oblečení jsem podle domluvy vyzvedl a pospíchal na natáčecí plac. Tam jsme si na sebe dali kraťasy, tepláky a zjistili jsme, že bylo na zadní kapse vyšito “HEARDCORE”. Při představě dalšího zařizování jsem šel za smíchu kluků do kolen. A nebylo to poprvé.

Můžeme od tebe čekat nějaké nové oblečení? Co chystáš nového v budoucnu?

Teď mám rozjetých celkem dost projektů, primárně je to Mappka a série videí z tripů Faps on Tour. Navíc je přede mnou bakalářský ročník a musím se ohánět, aby mi stačily kredity, napsal bakalářku a odstátnicoval. Do toho si chci našetřit na nový foťák. Takže klasika, tisíc věcí a nemám tušení, jak to budu stíhat.

Nová kolekce bude nejdřív příští rok. Spíš se budou doplňovat vyprodané položky. Co by mohlo být brzo jsou nový čepice.

Dejme tomu, že si chci vytvořit vlastní tepláky pro mě a traceury z Přerova. Můžu to udělat přes tebe? Popř. Jak to probíhá?

Individuální zakázky jsem od dob první várky no-name tepláků ještě nedělal. Ale jasně, všechno je to o domluvě. Zkonzultujeme představu, řeknu možnosti, nahodím cenový odhad a pak se to realizuje.

Co si myslíš o soutěžích v parkouru?

Jsou něčím, co se diskutovalo, diskutuje a o čem se ještě diskutovat bude. Soutěž je super, pokud lidi nejsou dementi. Jenže je blbý, že pokud neznalí lidé vidí zkušenější soupeřit, přijde jim to normální v běžným tréninku a často je to pak spojený s urážkami o tom, kdo je lepší a kdo horší. Podněcuje to hodnocení, jakkoliv jsou lidi na soutěžích v pohodě a berou to jako zábavu s kamarády. Myslím, že soutěž může dobře fungovat v uzavřené komunitě (všichni znají všechny). V otevřené (do té momentálně zahrnuji i parkourovou) dělá škodu tím, že podněcuje lidi k výkonu namísto cesty bez cíle a podpory ostatních.

„…je blbý, že pokud neznalí lidé vidí zkušenější soupeřit, přijde jim to normální v běžným tréninku…“

V jakých botech trénuješ? Které bys doporučil na trénink?

Momentálně dodělávám Adidas Adistar Racer, který se už nedají sehnat. Jako náhradní boty mám Puma Q2 Filt, které jsou sice trochu víc odtlumené, než jsem zvyklý, ale mám v nich fakt dobrý pocit. Skvělý boty jsou i Reebok CL Jogger, který jsem si ale vůl koupil o velikost menší s tím, že se roztáhnou. Neroztáhly a musel jsem je prodat.

Co bys vzkázal parkourové komunitě skrze tyto poslední řádky ohledně výběru oblečení na trénink a také tréninku parkour obecně?

Kupovat si věci od parkourových značek není blbost. Tím, že si koupíte trochu dražší věc, máte většinou záruku, že bude fakt kvalitní. A podpoříte člověka nebo skupinu lidí, kteří dělají to, co je baví.

Ohledně tréninku, dělejte to podle sebe, ale buďte pokorní, respektujte názory ostatních a berte si z toho to důležité. Trénujte s láskou a s vědomím, že překonáváte hlavně sebe samotné. Ve výsledku nejde o to, co skáčete, ale jak šťastní při tom jste a jak vás to naplňuje.

„Trénujte s láskou a s vědomím, že překonáváte hlavně sebe samotné. Ve výsledku nejde o to, co skáčete, ale jak šťastní při tom jste a jak vás to naplňuje.“

Co si z toho vzít?

Kromě toho, že nyní víte, jak se tvoří vaše parkour tepláky, článek přinesl i něco navíc… Díky Darksovi se k nám dostaly myšlenky, které, když vezmete za své, mohou vám radikálně změnit pohled na trénink:

Život ani trénink není soutěž. Jediné na čem skutečně záleží je, jestli nás trénink i život baví a naplňuje. Jedině na tom záleží a na ničem jiném. Sám o sobě už jen Darksův příběh je toho důkazem. Dokázal rozjet vlastní značku parkour oblečení. Tím tak nejenom dělá, to co ho baví, ale také pomáhá udržovat otevřenou a přátelskou parkour komunitu. Heartcore není jen značka parkour oblečení. Je to symbol, který ukazuje náhled na život. Darks ji postavil na 3 hodnotách:

• Láska – „Jdi tvrdě za tím, co miluješ.“
• Individualita– „Každý je jiný a má svůj jedinečný způsob tréninku.“
• Nezávislost – „Buďme v životě nezávislí a radujme se ze všeho, co děláme.“

Ať už jde o tvorbu parkour oblečení nebo organizaci parkourových jamů, tyto hodnoty hrají vždy rozhodující roli.

Rezonuje s vámi, co Darks dělá? Líbí se vám oblečení, které tvoří? Podpořte Darkse a kupte si své parkour oblečení na eshopu he-art-core.com.