V prvním článku naší nové rubriky Parkour jinak se podíváme na bojová umění. V těchto několika řádcích bych se s Vámi rád podíval na stručnou historii, nebo také na filozofii této disciplíny. Ale hlavně vám chci ukázat, proč se i bojová umění dají považovat za parkour.

Co to je bojové umění?

Bojová umění je soubor bojových tradic, praxí a postupů, jak se chovat při střetu s protivníkem. Nemusí se však cvičit pouze za účelem sebeobrany, ale také například kvůli fyzickému, nebo duševnímu rozvoji. Může se jednat o boj beze zbraně (karate, taekwondo, brazilské jiu jitsu, …), ale také o boj se zbraní (šerm, kobudo, …). Zpravidla se jedná o boj s tradičními zbraněmi (kopí, meč, tyč, …), nikoliv se střelnými zbraněmi (vyjímka je gun fu).

Spousta těchto názvů vypadá jak z jiného vesmíru. Velké množství bojových umění totiž vznikalo převážně v asijských zemích, ale různé způsoby boje se rozvíjely také v dalších koutech světa, viz již zmíněné brazilské jiu jitsu, nebo capoeira. Samotný název bojové umění také pochází z jedné asijské země. Konkrétně z japonského slova bujutsu.

Důležitou součástí jednotlivých systémů je kromě těžké fyzické přípravy i příprava duševní. Ta obnáší různá dechová cvičení, meditaci a popřípadě bývá také spojena s nějakým náboženstvím. Byla to jakási „holy trinity“ sestávající ze samotného boje, filozofie a náboženství. Cílem totiž není protivníka jen porazit, ale dosáhnout velké duševní vyrovnanosti.

Stručná historie

Nejstarší důkazy pocházejí již z 1. tisíciletí př. n. l. a pocházejí zcela nečekaně z Asie. Základem moderních asijských bojových umění je pravděpodobně směska časných čínských a indických bojových umění. V Evropě vznikaly první bojová umění v dobách antického Řecka a Říma. Box, nebo řecko-římský zápas měli zastoupení na olympijských hrách a starověcí Římané pořádali gladiátorské zápasy (dle mého názoru se to moc za bojové umění považovat nedá, ale je dobré to uvést). Samozřejmě v průběhu staletí vznikalo mnoho kronik, které popisovaly různé školy bojů. V tomto článku vás ale nechci umlátit jmény, která by vám toho moc neřekly.

Japonská bojová umění mají svůj počátek zhruba ve dvanáctém století. Ve stejném čase vznikli také samurajové, tyto japonské rytíře určitě všichni dobře známe. Z 15. – 17. století máme také záznamy o dalších evropských a asijských bojových uměních. Box jak jej známe dnes má pravidla z 18. století. Konec 19. a začátek 20. století ohlašuje začátek novodobé historie bojových sportů. V Japonsku vzniká judo, jiu-jitsu, karate a další. Zároveň v Evropě se jedná o vývoj šermu a boxu jako regulérních bojových sportů. V pozdějších letech vznikaly ještě další disciplíny, např. thai box.

Toto byla velice stručná historie bojových umění, kdyby byl zájem, tak toto téma můžeme rozebrat více v nějakém dalším článku. Nyní bych se ale rád podíval na pár bojových umění trochu konkrétněji.

Ninjutsu

Určitě všichni co čtete tento blog jste chtěli být jako malí ninjové (a kdo říká, že ne tak sprostě lže). Z toho důvodu jsem si nemohl odpustit zde nezmínit umění ninjutsu. Ninjutsu začalo původně jako soubor technik využívaných k lovu a přežití, až postupně došlo k přetavení těchto technik v regulerní bojové umění. Ninjové byli cvičeni již od malých dětí, aby se z nich v dospělosti stali ti nejelitnější válečníci Japonska. Zde si pojmem válečníci nepředstavujeme pěšáky v první linii. Ninjové byli hlavně využíváni jako sabotéři, špioni a někdy také jako zabijáci. Významnou součástí ninjutsu je také duševní příprava se stávající převážně z meditace. Zde také spadá smíření se situací v případě neúspěchu mise, nebo úkolu. Celá tato příprava je součástí mnohem obecnějšího japonského chápání role bojovníka a přístupu k životu.

Samurajové

Jednalo se o středověkého japonského bojovníka, u kterého byla na prvním místě oddanost. Samurajové sloužili samotnému císaři Japonska, nebo jinému pánovi. Řídili se morálním kodexem bušido (Cesta válečníka). Pro samuraje byla vždy nejdůležitější čest. Pokud zklamal svého pána, nebo nedej bože padl do zajetí, spáchal rituální sebevraždu nazývanou seppuku (harakiri – nekorektně řečeno). Mezi hlavní školu boje používanou samuraji patřilo kendó. Jedná se o boj s japonskám mečem (katanou). Cílem je formovat lidský charakter, zušlechťovat silného ducha, nebo také ctít lidskou laskavost a čest. S tématikou samurajů je dnes spojeno mnoho filmů např. Sedm samurajů, nebo Poslední samuraj.

Gun fu

Také známé jako gun kata je fiktivní boj na blízko který kombinuje bojová umění a střelné zbraně. Objevuje se převážně v Hong Kongských akčních filmech. V dnešní době můžete gun fu vidět třeba v John Wick sérii (vřele doporučuji). Gun fu jako takové nespadá do škatulky 100 % bojové umění. Zde ho uvádím spíš jako easter egg.

Samozřejmě existuje mnoho a mnoho dalších zajímavých bojových umění, já jsem se rozhodl vybrat tyto tři. Samurajové a ninjové jsou dle mého názoru velice zajímaví a gun fu je takový vtipný easter egg, kam až mohou bojová umění dospět.

Proč je to také parkour?

Nyní se konečně dostáváme k tomu, kde bych měl obhájit, že bojová umění jsou také parkour, a že celý tento článek má smysl.

V bojových uměních jde o to protivníka porazit a v parkouru jde naopak o to z boje utéct, tak kde je rovnítko mezi parkourem a bojovými uměními? Cílem bojových umění totiž není pouze sebeobrana a poražení protivníka, jsou jimi také težký fyzický a duševní trénink. Už to v tom začínáte vidět? Parkour ve své nejryzejší podobě je o překonávání překážek, jak fyzických tak psychických a jedním z principů je tvrdá disciplína (i když dnes už to je trochu jinak). Chápu, že pro každého znamená parkour trochu něco jiného, ale pro mne to je komplexní rozvíjení svých fyzických možností a psychických schopností. Tento fyzický trénink a duševní rozvoj je společný jak pro parkour, tak i pro bojová umění. Kromě toho parkour přejímá některé techniky z bojových sportů (capoiera). Obojí také pojí veliká disciplína a vlastní filozofie, která hraje stejně důležitou roli jako samotný trénink.

Tak tady to máte, věřím, že se vám tento můj průlet bojovými sporty líbil a že souhlasíte s tím, že parkour se dá dělat také jinými způsoby. 

Pokud máte zájem o další články spojené s tématikou bojových umění, tak budu moc rád, když zanecháte komentář ať už pod článkem nebo na našem Facebooku. 😀

Zdroje: